Bezžábovitost
Prvním plodem praxe
je dosažení bezžábovitosti.
Když se položí žába
do středu talíře,
vyskočí pryč z talíře
hned po pár vteřinách.
Když tu žábu položíš zpět
do středu talíře,
znovu vyskočí pryč.
Máš tolik plánů.
Je tu něco, co bys chtěl dostat.
Proto se neustále chystáš na skok,
skok vpřed.
Je těžké
udržet žábu v klidu
ve středu talíře.
Já i ty
oba v sobě máme buddhovskou přirozenost.
To je povzbudivé,
avšak já i ty
oba v sobě máme žabovitou přirozenost.
Právě proto
bezžábovistost je prvním plodem
praxe.
(Thich Nhat Hanh)
Praxe meditace spočívá v tom přivádět skákají žábu zpět na talíř. Přivádět pozornost zpět k přítomnosti, zůstávat v přítomnosti, aniž bychom se ztráceli v myšlenkách nebo představách. K tomu nám může pomoci, když pozornost stále znovu a znovu vracíme k talíři, k našemu tělu, k dechu. Nezáleží na tom, kolikrát se mysl zatoulá, s laskavostí a trpělivostí ji přivedíme zpět do přítomnosti. Jak píše Thich Nhat Hanh, máme v sobě žábovitou přirozenost, mysl se přirozeně toulá, plánuje, dělá si starosti, má obavy, je v předběhu, chystá se ke skoku… Máme ale také buddhovskou přirozenost, tedy přirozenost probuzenou, bdělou, schopnou být v přítomnosti a okamžik za okamžikem s laskavostí přijímat to, co se objevuje.
A dál?
Dál už nic. Jen být tady, není třeba chodit někam jinam, není třeba něčeho dosáhnout, vše už je tady, jen být tady a teď, s tím, co tu právě teď je, aniž bychom se tím nechali spoutat, odvést, aniž bychom se s tím identifikovali nebo to hodnotili. Okamžik za okamžikem probouzet onu bdělou přirozenost tím, že žábu vracíme stále znovu a znovu na talíř. Znovu a znovu. To stačí.
To dokreslují dvě mantry, které Thich Nhat Hanh doporučuje: „Není třeba nic dělat, nikam se vydávat.“ (Nothing to Do, Nowhere to Go). Stačí jen s tímto vědomím přivádět žábu na talíř. Druhá mantra zní „Přicházím. Domů.“ (I have arrived. I am home), tu je možné spojit například s meditací v chůzi, přicházím domů, v každém kroku.
Zkuste na okamžik nevěnovat tolik pozornosti myšlenkám, komentářům a hodnocením, a na okamžik se vrátit k přítomnému okamžiku. Zaměřit se na nádech a výdech a chvíli jen tak přebývat v přítomném okamžiku, aniž byste museli něco dělat, někam jít nebo někým být.