Zastavit se a najít vnitřní rovnováhu

autor: | Čvn 2, 2020

A ona tam někde uvnitř je, rovnováha. A také svoboda, klid, radost a láska. Meditace je cestou, jak se k nim vracet a jak čerpat z vnitřních zdrojů. A ukazuje se, že na této cestě, není potřeba něco „udělat“ nebo „změnit“, ale spíše všeho dělání zanechat a přestat se snažit o to se změnit. A jen – alespoň na okamžik – pustit všechno nadbytečné, a díky tomu objevit, že to, co hledáme, je tady, právě tady. Stačí se zastavit a všechno pustit, a to, hlavně na počátku, vyžaduje určitý cvik. A tak se můžete nechat inspirovat, a na okamžik se zastavit.

  1. Dětský pohled

Jak by se vám líbilo umět vypnout myšlenky? Ztlumit zvuk starostem, plánům, otázkám nebo pochybnostem? Zkuste si to. Přestaňte přemýšlet. Na nic nemyslete. Alespoň minutu. Nedaří se vám to? To je úplně v pořádku. Mysl je tu od toho, aby vytvářela myšlenky. A zpravidla čím víc se snažíme nemyslet, tím víc jsme v napětí. Ale je tu jiná cesta. Ta cesta se jmenuje zájem. Věnovat dětskou zvědavost a zájem přítomnému okamžiku. Dívejte se jako děti.

2. Všemi smysly

Kurzy meditace zpravidla začínám tím, že účastníkům rozdám rozinky a vybídnu je, aby se na ně podívali tak, jako kdyby je nikdy dříve neviděli (mimochodem, ten jedinečný exemplář v jejich dlani, opravdu nikdy neviděli) a věnovali pár minut pozornost jen rozince a prozkoumávali ji všemi smysly. Jaké to je dotýkat se rozinky? Jakou má strukturu, konzistenci, teplotu, váhu…? Čeho si můžete všimnout, když si ji důkladně prohlédnete? Jaké má barvy, co vám připomíná? A jak voní? A vybaví se vám nějaký obraz nebo vzpomínka spojená s vůní rozinek? A co zvuky, dělá rozinka nějaké zvuky? A co když ji trochu zmáčknete? A konečně chutě? Co cítíte, když si ji dáte do úst, a jakou chuť vnímáte, když do ní kousnete? Dojíme rozinky a pak si povídáme o tom, čeho si kdo všiml a co koho zaujalo. Většinou je to velmi živé a hravé, oči září, každý objevil něco, co ho naplnilo úžasem, a každý byl alespoň na okamžik plně tady a teď, jen u svých smyslů a u rozinky. Po pár minutách jsou lidé osvěženi a nadšeni. A co kdybychom takovou pozornost a zájem věnovali věcem, lidem a okamžikům našeho „všedního“ života?

3. Zpátky k vnímání

Myšlenky nás odvádí daleko od přítomnosti. Vracíme se do minulosti, přehráváme si staré známé příběhy. Utíkáme do budoucnosti, upínáme se k ní, těšíme se, strachujeme se, plánujeme. Přemýšlíme, hodnotíme, snažíme si utvořit celistvý obraz o sobě, druhých a o životě. A myšlení je důležité a potřebujeme ho. Někdy však spíš, než aby nám bylo k užitku, přináší jen trápení a možná aniž bychom si toho všimli, nahrazuje skutečný život za konstrukce a představy. A nejkratší cesta ven, k životu a ke skutečnosti, vede přes vnímání. Jen vnímat. Ne o věcech přemýšlet, ale vnímat. Vnímat vzduch, který dýchám. Vnímat zvuky. Vnímat světlo a stíny, barvy, tvary. Možná jen na vteřinu, než zase přijdou myšlenky. A znovu. A znovu. Vracet se k vnímání. Znovu a znovu. Kdykoli nás myšlenky odvádějí jinam. 

4. Všímavá procházka

Meditovat neznamená nemít myšlenky, ale všímat si, kde je naše pozornost. A dostává-li se pozornosti myšlenkám, můžeme si uvědomit, že je nemusíme následovat, nemusíme je rozvíjet, ale jen si jich všimnout a vrátit se zpět ke vnímání. Zkuste se chvíli jen vracet ke vnímání, a uvidíte. Běžte na procházku. Uvolněným tempem. Možná trochu pomaleji než obvykle. Bez cíle. Nejde o to někam dojít, ale vnímat. Všímejte si vzduchu, vůní, barev, zvuků. Vnímejte svoje chodidla, jak se dotýkají země. Nejde o to někam dojít, ale být právě tady. Uvědomujte si ten právě přítomný krok. Jeden krok. A druhý. A třetí.

5. Být ve svém těle

Vnímejte své tělo. Kdykoli a kdekoli. Uvědomujte si, co v těle cítíte a prožíváte. Tělo je živé. Tělo je vždy přítomné. Ani v minulosti, ani v budoucnosti, nýbrž tady a teď. Hýbejte se. Kdykoli a kdekoli. Věnujete-li větší pozornost tělu, dostane se menší pozornosti myšlenkám. Trochu se zklidníte, možná si i vyčistíte hlavu, a zjistíte, že na světě je vlastně dobře. Vnímejte své tělo a hýbejte se. A díky tomu se naučíte ještě jednu důležitou věc: rozumět sami sobě, uvědomovat si své pocity a potřeby, lépe vnímat svoje hranice, dříve si všimnout narůstajícího napětí nebo frustrace a třeba i více naslouchat své intuici. A když člověk rozumí sám sobě, žije se mu se sebou i s druhými mnohem líp.

6. Jen nádech a výdech

Náš dech je tu neustále, a tak je ideální kotvou, díky které se k ní můžeme vracet i my. Nechat dech volně plynout. A jen sledovat nejrůznější tělesné počitky spojené s nádechem a výdechem. Cítit a vnímat, jak dech vchází do těla a zase z něj vychází. Jak se budete cítit, když věnujete pozornost třem nádechům a výdechům? A co kdybyste to zkusili dělat 5 minut? Sledovat nádech a výdech, a kdykoli se pozornost někam zatoulá, všimněte si toho, a aniž byste to nějak hodnotili nebo se za to kritizovali, pozornost s laskavostí a trpělivostí přiveďte zpět k dechu. Dost možná se u toho zklidníte, ale hlavně si postupně osvojíte důležitou schopnost, pouštět věci, myšlenky, představy, nechávat je jít. Vzpomínáte si na píseň od Beatles, Let it be, let it be, let it be, let it be…? Tak to je ono.

7. Vděčnost

O deníku vděčnosti už jste nejspíš slyšeli. Zapsat si každý den pár věcí, za které jste vděční. Vděčnost probouzí radost a naopak. Někdy to nemusí jít. Když jsem jako dítě nechtěl dojídat, moje babička mi říkala: Co by za to dali děti v Africe? Jenže já nebyl dítě v Africe… Vděčnost není povinnost ani úkol. Můžete na ni klidně zapomenout a místo toho si všímat, kam obvykle směřuje vaše pozornost. Většinou k problémům. Sama od sebe. Naše mysl je výborně připravena na přežívání, řešení problémů, to je její parketa. A tak je hledá, i když žádné nemáme. A toho si můžeme všímat a místo toho si občas položit nezvyklou otázku: Co už mám? Co mi udělalo radost? Co se podařilo? Netlačit, nechat věci přijít. Trochu trénovat pozornost, aby si všímala také toho, co je v našem životě krásné a dobré. A pak se možná sama od sebe objeví radost a vděčnost. Stačí jen trochu obrátit pohled. A časem už se pozornost bude sama od sebe zaměřovat na radostnější stránky života. 

8. Dělejte, co děláte

Jen jednu věc. Dělejte jen jednu věc. Plně. Jednu věc pro tento okamžik. Nemyslete na to, co bude potom. Jen jednu věc. A zkuste ji dělat pro ni samu. Jen tak. Plně. Jednu věc. Pro ni samu. Jezení pro jezení, mytí nádobí pro mytí nádobí, vaření pro vaření… A zjednodušujte. Dělejte míň věcí. Jednu věc. A vezměte si příklad z koček. Kolik času jen tak zcela uvolněně proleží? Kdykoli to je možné, uvolněte se. V tramvaji. Ve frontě. Ve sprše. Jen pusťte veškeré přebytečné napětí. Uvolněte se do přítomného okamžiku.

9. Žijte v souladu

Žijte v souladu se svými hodnotami. Uleví se vám, i ostatním. Zastavení, okamžik, kdy jsme v tichu sami se sebou, nám dovoluje jasněji vidět, co je pro nás v životě důležité a co nám dává smysl. Jsme-li s tím v souladu, jsme klidnější a spokojenější. Jsme-li v souladu, netrápí nás výčitky a je snadnější být tady a teď a sami se sebou. A zároveň nezapomínejte odpouštět, především sami sobě a druhým. Odpustit, znamená pustit to, co neslouží. Vrátit se k tomu, co je pro nás podstatné a žít svěže.

10. Život je teď

Žijeme jedině v přítomném okamžiku. Vše ostatní jsou představy. Vše pomíjí, a to je někdy dobré mít na paměti. Bolest, trápení, nepříjemné prožitky netrvají věčně. Proměňují se, pomíjí. Život je teď. A zítra nemusí být. A to je výzva, žít teď a tady, s vědomím jedinečnosti a neopakovatelnosti přítomného okamžiku. Možná dokonce s vděčností za ten dar.