ROZDÁVÁM ROZINKY

Procházíme podkrovím a prohlížíme si model dálnic a silnic postavený na stole. Je to nádherná rozsáhlá maketa dopravní sítě s nadjezdy, podjezdy a čtyřlístkovými křižovatkami. Vše je důkladně propojené a navržené tak, aby provoz mohl plynule proudit. Jen na...

V trsu trávy se mihnul hnědý kožíšek, trochu se během čekání nudím, tak mimoděk ukazuji tím směrem. Polák vedle mě nadšeně zvolá: „Mysz, mysz…“ Hlouček pozoruje myš a všichni se usmívají. Obloha je jasná, květnové slunce se pomalu chýlí k západu, je nádherné...

„Jaký pro tebe byl retreat,“ ptá se mě Indka Swati, zatímco v zenové zahradě pozorujeme lotosové jezírko. Svítí slunce, tak se lotosové květy vynořily z vody a plně rozvinuly. Naše týdenní meditační ústraní v tichu skončilo. Nikdy nevím, co na takovou...

Ráno vycházím na zahradu, abych si umyl obličej ledovou vodou pod pumpou. Žádná jiná po ránu není. Čistím si zuby a nořím se do ranního klidu zahrady. Teď v dubnu už se ozývají ptáci. Zatápím v kamnech, aby se dala ohřát polévka. Než se kamna roztopí a...

„S otevřeným srdcem, přebývejte v nevědění…“ A tak jen sedím a uvědomuji si, jak se uvnitř mě i kolem mě pozvolna rozlévá klid. Moje tělo se uvolňuje a spolu s ním i oblast kolem srdce. Všechno tak nějak měkne, vláční. Tělo i tvary v místnosti....

Jako první jsem dospěl na konec cesty, dostal jsem se k zavěšeným klíčům, zřejmě jsem si měl jeden vzít: „Proč a co s ním?“, vrtalo mi hlavou. Byl jsem tu sám a bylo jasné, že ještě dlouho budu. Dospěl jsem do cíle, a místo radosti pociťoval hlubokou...

Tři měsíce byla naše kočka zalezlá pod kuchyňskou linku. V nejzazším koutě, odkud nebylo možné ji vytáhnout. Jen pokud v kuchyni nikdo nebyl, vycházela se najíst a na záchod. U původních majitelů ji jako kotě ostatní kočky a psi utlačovaly. My jsme na ni mluvili,...

V jednom rozhovoru se reportér ptal Dalajlámy, jak striktně to buddhisté mají s úctou ke všemu živému a s nenásilím, které jsou základním pilířem buddhistického učení. Nepřekvapivě při tom došla řeč na komáry. Dalajláma se svým širokým úsměvem a...

„Já také nevím, co bude,“ říká Bára, když jí vyprávím o svém strachu z toho, že nevím, co bude. „Mně ale stačí prostě dělat to, co je dobré, a díky tomu vytvářet dobré podmínky pro budoucnost, kterou neznám…,“ pokračuje. Věří na karmu, na to, že co člověk zaseje,...

Veslujiupustil jsem veslo Až tehdy jsem se rozhlédlpo široké vodní hladině Tato krátká báseň od korejského básníka Ko Una se dost možná zrodila v jednom konkrétním a úplně všedním okamžiku. Představuji si, že mu veslo na chvíli vyklouzlo z ruky, šplouchání...

„Myslím, že bych si neuchoval zdraví ani ducha, kdybych nestrávil aspoň čtyři hodiny denně – a bývá to obyčejně i více – toulkami v lesích a přes kopce a pole, naprosto beze všech pozemských závazků.“ Vždy, když pořádáme několikadenní putování, vždy, když se jen tak...

Vystupuji v Řevnicích z vlaku, rozhlížím se po turistických značkách, ale nikde žádnou nevidím, a tak se vzdávám představy, že vyrazím po žluté směrem do Dobříše. Místo toho se vydávám podél tratě, kam mě moje kroky zavedou. Na křižovatkách se nechávám...

Ve svých čtyřiceti našel novou vášeň, hru na japonskou flétnu šakuhači, nadšeně mi vypraví, jak se na ni učí a jak se pro něj flétna stala nečekaným darem, který patří mezi jeho pět největších životních duchovních objevů. Mnich, teď navíc hráč na šakuhači. Ostatně...

Jako dítě jsem záviděl dospělým, kteří měli tlusté diáře v kožených deskách. Důležitě nad nimi vysedávali, zapisovali a škrtali a každý den měli tak důkladně rozplánovaný, že na stránce nezůstávalo volné místo. Později jsem obdivoval přátele, kteří používali...

„Kde v půli život náš je se svou poutí, / procházet musel jsem tak temným lesem, / že pravý směr jsem nemoh uhodnouti.“ Tak začíná Dante svou pouť peklem, očistcem a rájem, ztracený v temném lese, na začátku poutě tím peklem, nad jehož branou se...

„Co je nového?“ ptá se mě po týdnu terapeutka a já jí vypravím o tom, že mám teď v posledních dnech hodně stažené čelisti. „Děje se něco?“ doptává se. „Myslím, že hledám pevnou půdu pod nohama…“ směji se. „Proč se u toho směješ?“ ptá se dál, když si všimne toho...

„Děkuji,“ říkám ráno, když mi Bára podává čaj. „Děkuji,“ říkám na nádraží, když si koupím jízdenku. „Děkuji,“ když v dostanu nový Respekt. „Děkuji,“ když si ve vlaku mohu k někomu přisednout… Den pokračuje dál a spolu s ním se objevují další a další,...

Už přes půl hodiny na Google procházím obrázky březové kůry, otevírám články biologů, nadšených fotografů nebo e-shopů s březovou kůrou a listuji také slovníky. „Few curls of birch bark,“ jak přeložit tento verš? Prohlížím si obrázky kůry a vyčkávám, jestli se...