ROZDÁVÁM ROZINKY

První poprašek sněhu, ráno je všechno bílé, obloha jasná. Nakrmil jsem kočky, pak jsem s nimi na verandě zůstal chvíli sedět. Užívali jsme si slunce. Pozorovali nehybné holé větve ořešáku, zahradu a les opodál. Udělal jsem si s nimi pár fotek. Pak jsem vrátil dovnitř...

„Tady je svět v pořádku,“ šeptám Anetě, když k nám v neděli večer, zatímco odpočíváme na lehátkách v sauně ve Svitavách, přichází Ondra, kterého vidíme poprvé v životě a který nám jen tak nabízí hrst oříšků. V sauně se tu probírá, kdo jel na turnaj...

„Pro koho to vlastně dělám?“ zarazil jsem se po pár dnech, když jsem týden pomáhal na stavbě meditační haly v centru Shanta Vana v Českém ráji. Odložil jsem kladivo a posadil se do velkého ještě nezaskleného okna s výhledem na kopce a údolí. Přemýšlel...

„Ten pes je strašně obrovskej,“ pomyslím si trochu bezradně, když se podívám na Manua. Manu leží na zahradě, chladí se na chodníčku. Působí nesmírně klidně a důstojně, trochu jako sfinga, s hlavou položenou na zemi a předními tlapkami složenými po obou stranách...

„Hodně teď jezdím na kole,“ odpovídám do bezdrátových sluchátek na otázku, jak se mám, zatímco se koncem května na kole proháním po polním cestách mezi zelenajícími se loukami a poli. „Hodně teď jezdím na kole,“ když to vyslovím, uvědomím si, že to vlastně není úplně...

Většina z nás tleská do rytmu, někdo podupává a někdo zase dlaní plácá do dřevěné stěny. Hraje písnička Beggin’ od Måneskin, rocková, dravá, intenzivní… stejně jako vůně mandarinky zelené, která se line prostorem… stejně jako vlna horka, která se s každým...

Měl jsme hrát na piano na koncertě Nicka Cavea. Cave už začínal zpívat, zatímco já ještě běžel přes podium kamsi do zákulisí, abych piano našel. Myslel jsem na to, že jsem nedostal noty a že nevím, kdy a co mám hrát. A myslel jsem také na to, že hrát na piano stejně...

Sedím v kavárně v Lysé nad Labem a pozoruji křižovatku za oknem. Tupým prázdným pohledem. Bolí mě celé tělo. Lékařka před chvíli řekla, že angína, že antibiotika… Tak tu teď sedím, piju kávu, nic se mi nechce a všímám si jen toho, jak se můj prázdný pohled...

„Mičchámi dukkadam,“ říká mi na kamarádka, když se na delší dobu loučíme. „V džinismu máme takový svátek, kdy druhé žádáme o odpuštění za všechno, co jsme jim, ať už vědomě nebo nevědomě, způsobili.“ „Mičchámi du…?“ zkouším to, „Mičchámi dukkadam,“ přikyvuje. Je to...

„Mně od dětství všichni učili, že se mám naprosto obětovat pro druhé, a to nebylo úplně dobré,“ říká T.  Jak vlastně propojit práci a poznávání sebe sama s přesahem směrem ke světu a k druhým? K této otázce nás zavedl Viktor Frankl a jeho představa...

„Kdo z vás by chtěl cítit bolest, zažívat smutek nebo trpět depresí?“ ptám se občas skupiny, když učím meditaci a vidím jejich váhavé obličeje. Váhavé pohledy, které následují po mé větě: „Všichni hluboce toužíme po tom být spokojení.“ Po této otázce zpravidla...

„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. […] Bylo tu pravé světlo,...

„Prázdnota znamená ‚naprosto vše‘. Každá brambora, ať je jakkoli malá, s tebou souvisí. Každý čajový šálek se tě týká. Skutečná prázdnota je prázdnota, kterou nelze ani nazvat „prázdnotou“. Když mluvíš o nebi, vtěsnáváš ho do určitého rámce. Pravý je Bůh, který na...

Procházel jsem zarostlou zahradou, až jsem došel k zahradnímu domku. Když jsem vešel dovnitř spatřil jsem na stole malou sošku. Byl jsem to já, seděl jsem v meditaci, na sobě jsem měl purpurové rouchu. Byla to soška tak akorát do dlaně, a tak jsem si ji...

Procházíme podkrovím a prohlížíme si model dálnic a silnic postavený na stole. Je to nádherná rozsáhlá maketa dopravní sítě s nadjezdy, podjezdy a čtyřlístkovými křižovatkami. Vše je důkladně propojené a navržené tak, aby provoz mohl plynule proudit. Jen na...

V trsu trávy se mihnul hnědý kožíšek, trochu se během čekání nudím, tak mimoděk ukazuji tím směrem. Polák vedle mě nadšeně zvolá: „Mysz, mysz…“ Hlouček pozoruje myš a všichni se usmívají. Obloha je jasná, květnové slunce se pomalu chýlí k západu, je nádherné...

„Jaký pro tebe byl retreat,“ ptá se mě Indka Swati, zatímco v zenové zahradě pozorujeme lotosové jezírko. Svítí slunce, tak se lotosové květy vynořily z vody a plně rozvinuly. Naše týdenní meditační ústraní v tichu skončilo. Nikdy nevím, co na takovou...

Ráno vycházím na zahradu, abych si umyl obličej ledovou vodou pod pumpou. Žádná jiná po ránu není. Čistím si zuby a nořím se do ranního klidu zahrady. Teď v dubnu už se ozývají ptáci. Zatápím v kamnech, aby se dala ohřát polévka. Než se kamna roztopí a...