ROZDÁVÁM ROZINKY

UČÍM VŠÍMAVOST A PÍŠU O TOM

Jednoduchý život bez vývrtky

„Svíčky, světýlka, skleničky na víno, prkýnko, dvě utěrky, dvě krabice (jednu na jídlo, druhou na nádobí)…“ od začátku naší cesty po Slovinsku Anežka sepisuje, co by nám příště spaní v autě mohlo zpříjemnit. Ne nadarmo mi jednou jedna moudrá paní řekla: „Člověk...

číst více

O důvěře v hlubinu bytí

Ropušák Žbluňk jedou navštíví svého kamaráda žabáka Kvaka, a když spatří jeho krásnou zahrádku, zatouží po tom mít také takovou i u svého domečku. Kvak mu tedy daruje pár semínek s tím, ať je Žbluňk zaseje do země, a „dost brzo“ bude mít také krásnou zahrádku....

číst více

O soucitu, přijetí a celistvosti

Za dvě hodiny začíná několikadenní meditační ústraní, které vedu. Jedu v autě, za oknem prší a já se cítím děsně. Nejraději bych to na první křižovatce otočil, vrátil se domů a na těch pár dní se někam zahrabal. Úzkostné myšlenky – co se všechno může pokazit nebo...

číst více

Ztracené umění receptivity

„Poslední týden se hodně vracím do dětství, vybavuji si, jak jsem lezl na stromy, hrabal se v písku, brodil se vysokou trávou… častěji se teď zastavuji, vnímám vítr, rozkvetlé stromy, slunce…“ vypráví jeden z účastníků meditačního kurzu, má z toho...

číst více

Prázdnota, připoutanost a ego

Cílem buddhismus je osvobození od utrpení a žádná jiná duchovní tradice se tak jasně jako buddhismus nezaměřuje na spojení mezi utrpením a klamným pocitem „já“.[1] Buddhismus poukazuje na to, že neexistuje žádné nepodmíněné já, nýbrž že naše „já“ je zkonstruované....

číst více

Protože ty jsi jen jedna věc mezi mnoha

„Můj člověk potřebuje víc svobody,“ říká mi kamarádka a když říká „můj člověk“ nemá tím na mysli svého informátora ani spřízněnou duši, nýbrž mluví o sobě, mluví o tom, co sama cítí nebo potřebuje: „Můj člověk se v práci dost nudí.“ Moje kamarádka netrpí žádnou...

číst více

Jak se učí meditace

Jak se učí meditace? „A ty si opravdu myslíš, že meditovat dokáže každý?“ ptá se mě kamarádka. Doma má všechny knížky o meditaci, které jsem kdy přeložil, prý až bude v důchodu, tak si je přečte. Zkouším si ji představit, jak v klidu a bez hnutí sedí a...

číst více

Smysl, touhy a sny

Člověk není kočka. Člověk je zvláštní tvor, a to proto, že mu zpravidla nestačí jen tak prostě žít. Klade si otázky po smyslu, někdy i po smyslu života vůbec. Nemůže si pomoct. Hledá. Člověk není kočka, ale lecčemu by se od kočky mohl učit. Třeba tomu, jak odpočívat a...

číst více

Soustředění, meditace a osvícení

Kdo vlastně jsme? Kdo je vlastně to „já“, které právě teď čte tuto větu? Kdo je to já, které se ptá, co je já? Dógen, japonský zenových mistr ze 13. století, o zenu a meditaci napsal: „Studovat cestu znamená studovat já. Studovat já znamená zapomenout na já....

číst více

Zastavit se a najít vnitřní rovnováhu

A ona tam někde uvnitř je, rovnováha. A také svoboda, klid, radost a láska. Meditace je cestou, jak se k nim vracet a jak čerpat z vnitřních zdrojů. A ukazuje se, že na této cestě, není potřeba něco „udělat“ nebo „změnit“, ale spíše všeho dělání zanechat a přestat se...

číst více

Láska k sobě?

„Hlavně buď sama na sebe hodná… Měj rád sám sebe… Musíš sám sebe přijmout…“ Skvělé rady, na které dnes spolu s kapučínem a kouskem lahodného dortu na Instagramu natrefíte několikrát za den. Jasně, jenže ono to není tak jednoduché. Kdybychom však tyto rady vzali na...

číst více

Snesitelná lehkost bytí?

Je život těžký nebo si ho těžký děláme sami? Bylo by možné žít s větší lehkostí? A mohla by lehkost bytí být snesitelná? Musí být život náročný? Když do sebe trochu nahlédneme, dost možná objevíme část nás samých, které je lehkost bytí trochu podezřelá. Jasně, na...

číst více

Střípky štěstí tady a teď

Kočka mi leží na klíně už přes půl hodinu. Je úplně vláčná, odevzdaná a spokojeně vrní. Nechává se hladit a zjevně si to vychutnává. Mě to chvílemi baví, chvílemi přemýšlím nad vším možným a taky nad tím, jestli si vlastně my dokážeme takhle dlouho vychutnávat...

číst více

„Vnímám proud, vlnu, jež mě nese.“

Vyproštěn z neklidu marním čas, v setmělé hospodě zírám přes bílou pěnu k výčepu na zašlý plakát s nahou ženou, k větráku, kterým vniká obloha. Drobný bod světla kdesi v nitru, ve mně modrý a jasný trochu podobá se plamínku v karmě nad nerezovým dřezem. Vnímám proud,...

číst více