ROZDÁVÁM ROZINKY

UČÍM VŠÍMAVOST A PÍŠU O TOM

Radostné nevědění

Vystupuji v Řevnicích z vlaku, rozhlížím se po turistických značkách, ale nikde žádnou nevidím, a tak se vzdávám představy, že vyrazím po žluté směrem do Dobříše. Místo toho se vydávám podél tratě, kam mě moje kroky zavedou. Na křižovatkách se nechávám...

číst více

Foukající zen

Ve svých čtyřiceti našel novou vášeň, hru na japonskou flétnu šakuhači, nadšeně mi vypraví, jak se na ni učí a jak se pro něj flétna stala nečekaným darem, který patří mezi jeho pět největších životních duchovních objevů. Mnich, teď navíc hráč na šakuhači. Ostatně...

číst více

Být jako kámen, ale bez tíhy

Jako dítě jsem záviděl dospělým, kteří měli tlusté diáře v kožených deskách. Důležitě nad nimi vysedávali, zapisovali a škrtali a každý den měli tak důkladně rozplánovaný, že na stránce nezůstávalo volné místo. Později jsem obdivoval přátele, kteří používali...

číst více

Ať tě drak dostane

„Kde v půli život náš je se svou poutí, / procházet musel jsem tak temným lesem, / že pravý směr jsem nemoh uhodnouti.“ Tak začíná Dante svou pouť peklem, očistcem a rájem, ztracený v temném lese, na začátku poutě tím peklem, nad jehož branou se...

číst více

Terapie pomíjivosti

„Co je nového?“ ptá se mě po týdnu terapeutka a já jí vypravím o tom, že mám teď v posledních dnech hodně stažené čelisti. „Děje se něco?“ doptává se. „Myslím, že hledám pevnou půdu pod nohama…“ směji se. „Proč se u toho směješ?“ ptá se dál, když si všimne toho...

číst více

Děkuji!

„Děkuji,“ říkám ráno, když mi Bára podává čaj. „Děkuji,“ říkám na nádraží, když si koupím jízdenku. „Děkuji,“ když v dostanu nový Respekt. „Děkuji,“ když si ve vlaku mohu k někomu přisednout… Den pokračuje dál a spolu s ním se objevují další a další,...

číst více

Půvab nedokonalosti

Už přes půl hodiny na Google procházím obrázky březové kůry, otevírám články biologů, nadšených fotografů nebo e-shopů s březovou kůrou a listuji také slovníky. „Few curls of birch bark,“ jak přeložit tento verš? Prohlížím si obrázky kůry a vyčkávám, jestli se...

číst více

Meditace sama o sobě nestačí

Na meditaci mě nepřestává udivovat to, jak vysoká očekávání do ní vkládáme – často nevyslovená očekávání, že nám zcela zásadním způsobem změní náš život, a tak ji věnujeme téměř bezvýhradnou pozornost a opomíjíme jiné, neméně důležité věci. Ze své vlastní zkušenosti a...

číst více

Terapie přírodou

„Hodně mě oslovilo, že individuální terapie v přírodě se něčím podobá práci ve skupině, nejsme na to sami…“ uvažuji na závěr kurzu Zdivočet!?, který byl věnovaný terapii v přírodě, nebo spíš terapii přírodou. Zkoumání toho, jak opustit křesílka a čtyři zdi...

číst více

O svůdnosti workoholismu

„V létě bývám hodně zaneprázdněný,“ odpovídám své terapeutce na otázku, jak se mi daří. To ji zaujme, a tak vyprávím o meditačních retreatech, desetidenním kurzu pro středoškoláky, putování se skupinou krajinou Rychlebských hor a dalších a dalších akcích, během nichž...

číst více

Perly balené do zmačkaných novin

„Kdybych byl doma, tak bych z listů od kedlubny, kterou jsem měl teď ke svačině, uvařil polévku a nemusel je vyhazovat“, říká na výcviku procesově orientované práce Ivan Verný, a jako kdyby se s námi dělil o velké tajemství, dodává: „Kedlubnové listy jsou velmi...

číst více

Znepokojivý úvod do meditace

„Být plně naživu, plně člověkem a plně probuzeným, to znamená být neustále vyhazován z hnízda,“ píše buddhistická mniška a učitelka meditace Pema Čhödrön v knize When Things Fall Apart (Když se všechno hroutí). Probuzení, plné uvědomování nebo také mindfulness, která...

číst více

Hraj všechno, jako kdyby to byl badminton

V indickém zenovém centru, kam rád jezdím, se začal hrát badminton. Badminton tu však není žádná rozverná hra mezi rozkvetlými záhony, jak ji známe z českých chalup. Jelikož v něm na posledních třech olympiádách Indie vždy získala medaili, badminton...

číst více

Hra na schovávanou

„Jestliže ztrácíš svou duši a víš o tom, pak máš ještě duši, kterou můžeš ztratit.“ Charles Bukowski „Možná jsem prostě jen vyhořel,“ uzavírá kamarád svou úpěnlivou snahu porozumět sám sobě. Poslední dva měsíce se odstřihl od světa, skončil v práci, s nikým moc...

číst více

Jsme tu, na malou chvíli

„Den pohřbívání otce není ztracený den. V ten se synové a dcery obírají novými myšlenkami. V ten den se synové a dcery svému otci teprve stávají syny a dcerami. V ten den se synové a dcery teprve stávají svým dětem otci a matkami.“ Tato slova od Kurta Martiho jsem...

číst více

Máš na míň

Aneb, co nás jedna rozinka může naučit o životě a štěstí „Uvědomil jsem si, že tři rozinky úplně stačí, jsou tak výživné, tak sladké, přitom jindy je mohu jíst po hrstech. Připomnělo mi to, že když jím všímavě, sním toho méně,“ říká jeden z účastníků, když se...

číst více

Celý svět je jediná květina

Zase jednou někdo potřebuje pár vět o tom, kdo jsem, a také moji fotku. Google Photos, kde fotky archivuji, umožňuje vyhledávat podle obličeje, ve vyhledávacím poli nabízí nejčastější tváře, které se na fotkách objevují. Vedle lidí je tu možno vyhledávat i kočky. Naše...

číst více

Podzimní úvod do zenu

Jedu s kolečkem plným žlutého listí z kopce, abych ho vyklopil na kompost. Říjnové slunce ještě hřeje a trochu fouká. Listí padá z kolečka. Listí padá ze stromů na shrabaný trávník. Listí se zvedá ze země, když po ní člověk prochází. Již několik dní...

číst více