Všímavost znamená být plně tady a teď a s uvolněností si vnímat, co se právě teď děje. Díky cvičení všímavosti se učíme zastavit a všímat si toho, kdy se ztrácíme v myšlenkách o budoucnosti nebo minulosti. Jasněji rozpoznáváme naše automatické vzorce myšlení a chování a získáváme nástroj, kterým je můžeme postupně měnit. Učíme se být uvolněnější v náročných situacích, vytvářet uvnitř větší prostor svobody a vědoměji si vychutnávat krásné okamžiky života.

Co je všímavost (mindfulness)?

České slovo „všímavost“, někdy se rovněž užívá „bdělost“, (ekvivalent anglického mindfulness nebo německého Achtsamkeit) plně nevyjadřuje schopnost, o jejíž rozvíjení jde. Jon Kabat-Zinn, zakladatel programu MBSR, definuje všímavost (mindfulness) takto:

„Všímavost (mindfulness) znamená věnovat pozornost určitým způsobem: záměrně, v přítomném okamžiku a bez posuzování.“

Co všímavost odlišuje od běžné pozornosti (naše pozornost je vždy k něčemu upřená) je to, že všímavost upínáme na nejrůznější předměty záměrně, obracíme se k přítomnému okamžiku a předmět a svou zkušenost s ním, ať už je příjemná nebo nepříjemná, neposuzujeme. Všímavost v sobě proto rovněž zahrnuje laskavost, sebe sama a své okolí vnímáme s laskavostí a soucitem. Proto někteří učitelé všímavosti používají novotvar heartfulness, aby tak zdůraznili, že všímavost není jen něco, co se tyká mysli, ale že zahrnuje rovněž srdce. Proto Kabat-Zinn rovněž říká: „Když uslyšíte mindfulness, rozumí se tím přítomnost srdce (presence of heart).“ Přítomnost/teď a srdce/mysl jsou rovněž ideogramy, z nichž se skládá čínský znak pro všímavost (nian). Všímavost bychom tak konečně mohli označit plné prožívání přítomného okamžiku zahrnující mysl i srdce, uvědomování toho, co se okamžik za okamžik děje v nás a okolo nás.