HILDE DOMINOVÁ

Překlady jsou mé vlastní, výbor z překladů Hilde Dominové vyjde na podzim 2018 v nakladatelství Pavel Mervart.

Ziehende Landschaft

Man muß weggehen können
und doch sein wie ein Baum:
als bliebe die Wurzel im Boden,
als zöge die Landschaft und wir ständen fest.
Man muß den Atem anhalten,
bis der Wind nachlässt
und die fremde Luft um uns zu kreisen beginnt,
bis das Spiel von Licht und Schatten,
von Grün und Blau,
die alten Muster zeigt
und wir zuhause sind,
wo es auch sei,
und niedersitzen können und uns anlehnen,
als sei es an das Grab
unserer Mutter.

Linguistik

Du mußt mit dem Obstbaum reden.

Erfinde eine neue Sprache,
die Kirschblütensprache,
Apfelblütenworte,
rosa und weiße Worte,
die der Wind
lautlos
davonträgt.

Vertraue dich dem Obstbaum an
wenn dir ein Unrecht geschieht.

Lerne zu schweigen
in der rosa
und weißen Sprache.

Nicht müde werden

Nicht müde werden
sondern dem Wunder
leise
wie einem Vogel
die Hand hinhalten.

Abfahrt aus Spanien

Ich liebe dies kahle Land
und will nichts haben.

Nur die Zeit
um mit der Zeit
allein zu sein.

Und einer Wolke zuzusehen
oder dem Blässerwerden
des Abends.

Mit der Sehnsucht von immer
und der Angst
von heute.
 

 

Táhnoucí krajina 

Je třeba umět odejít
a přece být jako strom:
jako by kořen zůstal v zemi,
jako by se krajina pohybovala a my pevně stáli.
Je třeba zadržet dech,
dokud neutichne vítr
a nezačne kolem nás kroužit cizí vzduch,
dokud hra světla a stínů,
zeleni a modři,
neodhalí staré vzory
a my budeme doma,
ať je to kdekoli,
a budeme se moci posadit a opřít,
jako by to bylo o hrob
naší matky.

Lingvistika 

Musíš mluvit s ovocným stromem.

Vynalezni novou řeč,
řeč třešňových květů,
slova jabloňových květů,
růžová a bílá slova,
která vítr
bezhlesně
unáší.

Svěř se ovocnému stromu,
když se ti děje bezpráví.

Uč se mlčet
v růžové
a bílé řeči.

Neunavit se

Neunavit se
nýbrž zázraku
zlehounka
jako ptáčkovi
nastavit dlaň.

Odjezd ze Španělska

Miluji tuto holou zemi
a nechci mít nic.

 Jen čas
být sama
s časem.

A pozorovat oblaka
nebo šeření
večera.

S odvěkou touhou
i dnešním
strachem.

Bitte

Wir werden eingetaucht
und mit dem Wasser der Sintflut gewaschen
wir werden durchnäßt
bis auf die Herzhaut

Der Wunsch nach der Landschaft
diesseits der Tränengrenze
taugt nicht
der Wunsch den Blütenfrühling zu halten
der Wunsch verschont zu bleiben
taugt nicht

Es taugt die Bitte
daß bei Sonnenaufgang die Taube
den Zweig vom Ölbaum bringe
Daß die Frucht so bunt wie die Blätter der Rose am Boden
eine leuchtende Krone bilden

Und daß wir aus der Flut
daß wir aus der Löwengrube und dem feurigen Ofen
immer versehrter und immer heiler
stets von neuem
zu uns selbst
entlassen werden

 

 

 

Prosba

Budeme ponořeni
a omyti vodou potopy
budeme promočeni
až na kůži našich srdcí

Touha po krajině
na této straně hranice slz
je k ničemu
touha zadržet jarní květy
touha být uchráněni
je k ničemu

Jedině prosba ještě zbývá
aby holubice za východu slunce
přinesla olivovou ratolest
Aby plody byly tak barevné jako květy
aby ještě jednou okvětní lístky růže ležící na zemi
utvořili zářivou korunu

A abychom z potopy
abychom z jámy lvové a hořící pece
byli ještě zraněnější a ještě celistvější
vždy nanovo
propuštěni
k nám samotným