Vyproštěn z neklidu marním čas,
v setmělé hospodě zírám přes bílou pěnu
k výčepu na zašlý plakát s nahou ženou,
k větráku, kterým vniká obloha.
Drobný bod světla kdesi v nitru, ve mně
modrý a jasný trochu podobá se
plamínku v karmě nad nerezovým dřezem.
Vnímám proud, vlnu, jež mě nese.
(Pavel Kolmačka, Pěší zóna, č. 9, 2001)